V témže duchu se vyvíjí i AIDS.

Druhá cesta

Onko-parazitární. „Realizuje“ ji parazitický červ echinokok. V posledních letech se vyskytuje čím dál častěji.

Metodikou VRT se diagnostikují tři druhy echinokoka:

1) echinokok jednokomorový, dosahující velkých rozměrů, klinicky se projevující jako nádor. Lokalizace bývá různá, nejčastěji pomalu rostoucí;

2) echinokok vícekomorový – klinicky se projevující jako plíživá metastazující rakovina, která při dozrání praská jako tříštivá mina a vede k akutním stavům. Při prasknutí bývají často zasaženy i sousední orgány. Pokud k prasknutí dojde v srdci – infarkt; v mozku – mrtvice; v plicích – pyohemopneumotorax; v játrech – prasknutí, infarkt jater; v dutině břišní – peritonitida atd. Odhalit ho běžnými klinickými metodami je prakticky nemožné, jen zřídka se při NMR vyšetření najdou měchýřkovité útvary v lumenu orgánu. Objevují ho pouze podle následků vývoje – v akutním období prasknutí a podle výše popsaných následků projevu, které jsou vždy spontánní. Proto všichni lékaři stanovují diagnózu – rakovina, infarkt atd.;

3) echinokok metastázovaný – zasevávající orgány v podobě jednotlivých drobných cyst. V závislosti na své hustotě může být odhalen na rentgenogramu, NMR, UTZ, a také se svou strukturou může zcela splynout s tkání orgánů a být neviditelný, tedy nezjistitelný.

Možná je člověku i lékaři jedno, co leží v základu takového procesu, pokud se chová jako rakovinový a člověk umírá. Ale v cíleném procesu boje o lidské zdraví se nám daří prodloužit mu život. A na základě specifických rozborů a punkcí onkologové diagnózu rakoviny odvolají, ale nevědí, co s pacientem dělat dál, a předávají ho do péče obvodního praktického lékaře, který takovému nemocnému jen sotva dokáže v čemkoli pomoci.

Ve filosofii existuje zákon „vědění nevědění“, tedy „vím, že nic nevím“. Například: věda ví o mravenci všechno, ale jak ho reprodukovat – to neví. Stejně je tomu s diagnózami: věda chápe, že to není rakovina, ale co to je a jak s tím bojovat – to neví. Proto je velmi užitečné přiznat si tento věčný filosofický zákon – „vědění nevědění“ –, usměrní to vědecké myšlení k hledání nových metod a cest a zabrání se našlapování v uzavřeném začarovaném kruhu. A pokud se objevila nová informační diagnostika, proč ji nevyužít ve prospěch a pro zdraví lidí. Nikdo neříká, že je to snadné a běžné. Mění se lidé, mění se i tvář parazitů. I ti se někdy stávají těžko rozpoznatelnými při použití běžných, dříve používaných výzkumných metod.

Vícekomorový echinokok je tak neobvyklý, tak nečekaně se objevuje v orgánech, je schopen tak rychle migrovat z jednoho orgánu do druhého a tak těžko se léčí, že vyvstává otázka, zda to není mutant? Během diagnostiky rakovinových pacientů, u nichž je testována zhoubná houba Mycosis fungoides + trichomonáda, prověřujeme každý den přítomnost echinokoka: není tam. Jakmile zničíme houbu s trichomonádou, u některých pacientů se nečekaně začne projevovat vícekomorový echinokok, který – jediný pozitivní aspekt – bez bolesti, ale postupně vede člověka ke smrtelnému konci.

V řetězci vývoje mikroorganismů z DNA/RNA (obr. 21), cyklogenetický vývoj podle Enderleina – echinokok – je poslední, nejvysoce vyvinutý organismus se složitým cyklem rozmnožování, budování, s rozvětvenou rodinou (děti, vnoučata), s organizovanými „společenstvími“. Proto je i boj s ním těžký a složitý. V současnosti profesor Ju. V. Gotovskij (MEI) našel doplňující rezonančně-frekvenční charakteristiky zničující echinokoka a my jsme přistoupili k jejich testování.

Třetí cesta

Houbově-parazitární. V souvislosti se zhoršováním ekologické situace a vzrůstajícím tlakem technogenních zón^[50] se vytvářejí příznivé frekvenční podmínky pro rozvoj hub a parazitů. Houby osídlují již nejen rostlinnou říši, les, ale obecně zemskou kůru, kde vědci a výzkumníci nalézají celé mnohakilometrové houbové vrstvy.

V této souvislosti je zajímavé zmínit práci německého vědce, profesora elektrofyziky Schumanna. Ještě v 50. letech spočítal rezonanční frekvence prostoru zemského obalu, který vzniká povrchem Země a spodní hranicí ionosféry („Schumannovy vlny“). Dnes vědci zjistili, že obzvláště důležitý význam pro životní činnost člověka má „biologická normála“, odpovídající základní frekvenci Schumannových vln – 7,8 Hz. Je pozoruhodné, že na stejné frekvenci pracuje část mozku kojenců, která má na starosti schopnost soustředění a pozornost a také odpovídá za spánek. Pokud chybí signál okolního prostředí této frekvence s harmonickými složkami do 10 Hz (například v uzavřených bunkrech, ponorkách, kosmických lodích), dochází k dočasné dezorientaci, objevují se bolesti hlavy atd. Tento objev umožnil kosmonautům provádět dlouhodobé lety: v kosmických lodích se vytvářelo frekvenční pozadí Schumanna, potřebné pro normální životní činnost.