Tajný agent rakoviny – trichinela
Klinická praxe (Žena, 36 let. Nádor prsu, návrh odstranění obou prsů)
Nedělní telefonát z Petrohradu. Žena 36 let, matka dvou malých dětí, zcela zoufalá, s prosbou žádá o naléhavou konzultaci. V rukou má doporučení k operaci – odstranění obou prsních žláz s diagnózou rakovina.
Z anamnézy této ženy zjišťuji, že před rokem u sebe objevila bulku v pravém prsu o velikosti 1,8 krát 2 cm. Když byla provedena punkce tohoto útvaru, cytologie ukázala, že je vše v normě. Za 3 měsíce po punkci se nádor zvětšil na 2,0 krát 3,5 cm. Opakovaná punkce rovněž neodhalila žádné zhoubné buňky. Krátce po punkci pravé prsní žlázy se ložisko uploštění objevilo i v levém prsu.
I přes to, že podle výsledků punkce pravé prsní žlázy nebyly zjištěny žádné rakovinné buňky, byla pacientce nabídnuta operace – odstranění pravého prsu. Žena operaci odmítla a začala se léčit sama. Léčila se jílem podle metody N. Kudrjašovové, prováděla očistu podle metody N. Semjonovové. Růst nádorů se pozastavil, ale objevily bolesti v pravém prsu. Vystrašená léčbu ukončila. Za půl roku nato se nádory v obou prsních žlázách opět trochu zvětšily a zapálily se. Pacientka byla pochopitelně bezradná a vrátila se k onkologům. Další punkce nádoru pravé prsní žlázy ukázala – atypické buňky – rakovina. Byl vynesen rozsudek: pokročilý rakovinný proces, je nutná operace – odstranění obou prsních žláz s histologickým vyšetřením nádoru během operace.
A tu najednou zapracovala intuice pacientky a vyvstala otázka: proč se nevyšetřují pohlavní orgány, když přece zpravidla při rakovinném postižení existuje vzájemná souvislost všech „ženských“ orgánů? Ptala se onkologů, ale… operační pás nesmí stát. Ihned na operaci – to byla veškerá odpověď. Pacientka si nechala udělat ultrazvuk vnitřních pohlavních orgánů – žádná patologie nebyla zjištěna. Pochybnosti a strach z operace i z pravděpodobného následného vzniku metastáz ji donutily hledat další metody diagnostiky a přivedly ji ke mně.
Provádím diagnostiku metodou vegetativně-rezonančního testování a zjišťuji – koho myslíte? – červy (parazity). Tak tohle je ten, kdo pacientce přinesl tolik fyzického i morálního utrpení a navíc zmátl onkology!
V obou prsních žlázách si larvy červů – trichinel – vytvořily příbytky se stěnami (vazivové pouzdro) o tloušťce 0,2–0,6 mm. Obvykle během 1–2 let po nákaze těmito červy pouzdro ztloustne a naplní se vápenatými solemi. Larvy uvnitř těchto „domečků“ mohou žít a vyvíjet se až 40–50 let (obr. 9).
Obr. 9. Trichinela (podle V. P. Podjapolské, V. F. Kapustina).
a) – samec; b) – samice; v) – trichinela ve svalech
Proč se tedy onemocnění po punkci vyhrotilo? Zde jsou možné různé varianty. První, nejzřejmější – vycestování části „vyrušených“ larev z „domečku“ a usazení se v druhém prsu. Druhá varianta předpokládá interakci larev s dospělými trichinelami žijícími ve střevě prostřednictvím chemicko-hormonálního signálu, který stimuluje zrození dalších několika tisíc larev, jež se rovněž začnou aktivně rozšiřovat v prsních žlázách. A i když přesný mechanismus zatím není znám, výsledky punkce jsou zřejmé – „metastázy“.
Organismus proti nim může čas od času podnikat leukocytární a eozinofilní útoky. A pak se kolem těchto vazivových „domečků“ tvoří zánětlivá, bolestivá nebo bezbolestná zhoustlá (granulační) tkáň. Při tom se celkový objem nádoru zvětšuje.
Klinická praxe (Žena. Pokračování: VRT nález – fibrózní mastopatie, trichinely)
Závěr VRT diagnostiky: fibrózní mastopatie, nezhoubný proces s okrsky chronického a akutního zánětu s přítomností larev červů trichinel a plísní mucor mucedo. Byla naordinována léčba, jejíhož podrobného popisu se dočkáte v následující knize o metodách léčby rakoviny a dalších závažných onemocnění.
Další příklad z praxe – a ještě jeden člověk zachráněný před operací s diagnózou rakovina.
Klinická praxe (Muž, 35 let. Pohmoždění hrudníku, otázka: onkologie?)
Muž 35 let. Přišel společně s manželkou, oba znepokojení. Manželce každou minutu vyletěla z úst otázka: „To není onkologie?.. To není onkologie?“
Z anamnézy: ještě nedávno se pacient cítil jako relativně zdravý člověk. Před dvěma týdny si při pádu pohmoždil levou část hrudníku. Za 2 týdny po pohmoždění ucítil bolest pod levým prsem, kde při hmatu objevil bolestivý nádor o velikosti 2–3 cm, prosvítající namodralým odstínem. Chirurg navrhl operovat s následným histologickým vyšetřením. Při prohlídce v oblasti žeber vlevo vpředu prosvítalo kůží ložisko uploštění modravého odstínu, bolestivé na dotek, pohyblivé, o velikosti 2–3 cm. Výše, o 2,5 cm, se palpačně zjišťovalo méně bolestivé ložisko uploštění o velikosti 3–4 cm.
VRT diagnostika ukázala, že v oblasti zhoustnutí jsou lokalizovány larvy trichinel. Onkologická onemocnění nepřítomna. Nádorový proces je nezhoubný. Provedla se biorezonanční léčba na přístroji BRT s homeopatickým preparátem „Arnika“ a s inverzí (v protifázi) frekvencemi na larvy trichinel. (Podrobněji bude o této metodě pojednáno v následující knize o léčbě těžkých onemocnění.) Po 2 terapeutických sezeních bolest v oblasti zhoustnutí přešla, po 10 sezeních se zhoustnutí zcela vstřebalo.
Zřejmě v důsledku úrazu došlo k částečnému prasknutí nádorového konglomerátu larev trichinel s únikem toxického obsahu do tkání, což vyvolalo obranně-zánětlivý proces a vznik malé modrající hematomy kolem. Druhý nádorový útvar, bezbolestný, nacházející se výše, se o něco zmenšil a za měsíc se vstřebal úplně.
A opět znepokojivý telefonát zdaleka.
Klinická praxe (Žena, 57 let. Uzlina v prsu 3×6 cm, návrh amputace)
Žena ve věku 57 let byla odeslána na operaci – odstranění levého prsu. V levé prsní žláze byla zjištěna uzlina o velikosti 3 krát 6 cm, bolestivá, tuhá. Výsledek vyšetření punktátu – atypické buňky. A znovu děsivá diagnóza – rakovina.
Při VRT diagnostice bylo zjištěno: velmi vysoké rezervy buněčné adaptace, napětí imunitního systému II. stupně (tedy nikoli vyčerpání, ale mírné napětí), napětí endokrinního systému V. stupně (postižení prsních žláz, vaječníků), helminti: trichinely, roupy, Yersinia enterocolitica. Odpovídajícím způsobem jsou zjištěna i onemocnění: fibroadenom levé prsní žlázy s lokalizací larv trichinel, chronická kolitida, divertikulóza, chronická cholecystitida. Bakterie: ureaplasma, chlamydie. Onemocnění: adnexitida, pseudomucinózní kystadenom vaječníků. Houby: Cryptococcus neoformans, Mucor racemosus. Viry: adenovir, virus herpes simplex typ I, virus toxické chřipky, virus hepatitidy C. Odpovídajícím způsobem jsou zjištěna onemocnění: mírně projevující se infekční mononukleóza, Werlhofova nemoc a mírně projevující se hemolytická žloutenka.
Závěr: benigní cysticko-nádorový proces parazitární etiologie v levé prsní žláze; pseudomucinózní kystadenom vaječníků plísňové etiologie. Napětí imunity, endokrinopatie.
Byla nařízena komplexní léčba, o níž bude řeč v následující knize o různých metodách terapie. Již po dvou týdnech byly pozorovány pozitivní výsledky. Dvakrát se zmenšil nádor v levé prsní žláze a kystadenomy ve vaječnících. Bolestivost v prsních žlázách vymizela. Ale to hlavní ani není v tom. To hlavní je, že z člověka bylo sejmuto strašlivé cejch – onkologický pacient.
Klinická praxe (Muž. Četné podkožní nádory (lipomy), vylučování larev)
Nedávno lékařka našeho Centra zaznamenala zajímavé pozorování. Léčil se u ní pacient s četnými nádory o velikosti od 3 do 5 cm, nacházejícími se podkožně po celém těle. Byl evidován u chirurga kvůli lipomům. V našem Centru mu byla předepsána rezonančně-frekvenční terapie „Schumannovými vlnami“[14]. Po provedení několika sezení pacient lékařce sdělil, že se mu ze stolice začali vylučovat… kdo myslíte? Správně – červi! V tomto případě larvy trichinel odcházely z periferie (z kožně-svalové tkáně) zpět do trávicího traktu, odkud také pronikly. A již ze střeva se začaly vylučovat z těla se stolicí. Nádory-„lipomy“ se přitom začaly zmenšovat.
Tato skutečnost je přesvědčivým potvrzením mých výzkumů a není ojedinělá, ale opakuje se již u mnoha lékařů pracujících v našem Centru.
Uvedené klinické příklady svědčí zaprvé o tom, že v nádorech se lokalizují paraziti. Zadruhé se potvrzuje objev, že při změně (zhoršení) podmínek pro život parazitů odcházejí z míst lokalizace stejnou cestou a do stejných orgánů, z nichž začalo jejich pronikání do člověka: trávicí trakt, kůže apod.
Pochopitelně je nutné uplatňovať pečlivý individuální přístup k výběru frekvenčně-rezonanční metody působení na parazity a správnou léčbu může předepsat pouze zkušený lékař.
Zvláště opatrní musíme být u nádorů-parazitů, které tvoří cysty, křečové žíly, cévní nádory v životně důležitých orgánech – srdci, mozku, játrech, plicích, ledvinách. Při takových onemocněních, jako je echinokokóza a schistosomióza (o nich bude řeč níže), je důležité nedopustit otevření „hnízd“ parazitů, protože ve většině případů to vyvolává komplikace.
Pevně doufám, že vědci-parazitologové projeví zájem o provádění vědeckých experimentů a hlubokých výzkumů v oblasti diagnostiky a metod rezonančně-frekvenční léčby parazitárních infekcí.
Trichinely nelze odhalit běžnými laboratorními rozbory nebo rozbory stolice na přítomnost „vajíček červů“. Samičky těchto parazitů jsou živorodé, což znamená, že vajíčka nekladou.
Uvedu ještě jeden zajímavý praktický příklad.
Klinická praxe (Žena, 62 let. Trichinelóza s postižením CNS a srdce)
Obrátila se na mě žena ve věku 62 let se slovy: „Všechno mě bolí, nemám žádné síly, pomalu umírám!“ Postižení organismu ženy mělo charakter akutně-subakutní trichinelózy s postižením CNS (centrální nervové soustavy) a srdce. Téměř neustálé bolesti hlavy se zvracením, bolesti u srdce, bolesti v oblasti jater a slinivky břišní, glaukom, vyrážky na kůži. Chirurgové jí už stihli odstranit žlučník, slepé střevo a kvůli meningoencefalitidě užívala trankvilizéry – uklidňující, utlumující léky. V poliklinice byla stanovena diagnóza: vleklý klimakterický syndrom, mastopatie.
Na ultrazvuku byly zjištěny kalcifikace v levé prsní žláze a (možná) cysta pravé ledviny. Chirurgové navrhují operaci – odstranění levé prsní žlázy s následnou histologií.
Diagnostika VRT ukázala: vyčerpání endokrinního systému III. stupně; DNA – minimální porucha; psychická zátěž IV. stupně; nízká míra napětí imunitního systému (nikoli vyčerpání). Původci a onemocnění: trichinelóza, enterobióza (roupi), salmonelóza břišního paratyfu. Lokalizace trichinel – myokard, oční svaly, stěny dělohy, levá prsní žláza. Houby, tři druhy: Candida albicans, c. glabrata, geotrihum candidum s postižením očí, pravé ledviny, levého vaječníku, s tvorbou cyst a tuhých ložisek. Plicní chlamydióza (ornitóza). Toxoplazmóza (prvoci, kteří postihli mozkovou tkáň, játra). Postižení CNS: subakutní meningitida, chronická encefalitida. Chronická hepatitida, subakutní pyelonefritida. Srdce – myokardionekróza (jizva na myokardu). Myom dělohy, cystická mastopatie, chlamydióza. Dvě cysty pravé ledviny o velikosti 10 a 8 mm plísňového původu. Hnědá, komplikovaná katarakta očí, glaukom plísňového původu. Nedostatek mikroprvků: síry, vismutu.
Závěr: subakutní postižení myokardu, svalové tkáně dělohy a očních svalů trichinelami; granulace larv v levé prsní žláze, intoxikace CNS, kandidóza, chlamydióza, chronicky probíhající toxoplazmóza s postižením CNS a jater.
Byla provedena komplexní protihelmintická, protiplísňová a protichlamydiová léčba. Komplex opatření se skládal z lékové a homeopatické léčby, biorezonanční terapie a kúry procedur na očistu organismu. Po měsíci se stav pacientky výrazně zlepšil, neměla žádné stížnosti, dokonce se vstřebala jizva na myokardu (podle EKG). Zmizela tuhá ložiska v levé prsní žláze, cysty v pravé ledvině se zmenšily na 5 a 3 mm.
Zajímavé byly pocity ženy v oblasti srdce, které odpovídaly hynutí a opouštění trichinel z myokardu srdce: pocit „píchání“, „škubání“, vynechávání srdce, pak jeho jakési „třepotání s očekáváním smrti“ (typu fibrilace). Po takových záchvatech se stav výrazně zlepšil, oblast srdce se stala lehkou, klidnou. Následující den metodou diagnostiky VRT již v oblasti myokardu srdce larvy trichinel nebyly zjištěny.
Zdálo by se, že taková řada příkladů může působit únavně. Ilustrují však názorně úžasnou přizpůsobivost a „všežravost“ těchto a dalších druhů červů, díky níž se podobají skutečným vlkodlakům. Neexistují v těle místa, která by nedokázali osídlit (v závislosti na stupni vyčerpání imunitního systému organismu hostitele), a může se dokonce zdát, že jsou viníky prakticky všech neduhů. To je však pravda jen zčásti. Zpravidla jsou červi a jejich larvy pouze jedním z článků velmi složitého (a pokaždé individuálního) schématu destrukce organismu, vedle bakterií, virů a hub (o jejichž zhoubném vlivu jsem již psala ve své předchozí knize). Životní praxe nás tedy znovu vrací k trichinelám. A jaké úžasné klinické příklady! A znovu objevy!
Klinická praxe (Muž, 31 let. Posetý nádory, operace znaménka na klíční kosti)
Pacient přišel na prohlídku doslova posypaný zaoblenými nádory o velikosti od vlašského ořechu po dětskou pěst, které se nacházely na rukou, nohách a těle. V oblasti břicha měly nádory zánětlivou reakci, byly bolestivé. Navenek to byl vyčerpaný, zesláblý, prakticky holohlavý muž kolem čtyřicítky. Ukázalo se, že je mu teprve 31 let.
Zde je jeho chorobopis: do 29 let celkem zdravý mladý muž. Jednou si náhodou poškodil mateřské znaménko v oblasti klíční kosti. Poleptal je jódem, ale znaménko čas od času krvácelo. A po měsíci je chirurgové-onkologové z jedné z předních klinik v zemi odoperovali podle všech pravidl onkologie, s zachycením zdravé okolní tkáně a následnou histologií. Vyšetření samozřejmě ukázalo melanomové buňky (z nichž se znaménko skládá) a atypické buňky, protože část buněk se změnila v důsledku zánětu a narušení celistvosti. Byla stanovena hrozivá diagnóza – melanomové onemocnění – rakovina.
Pacient byl zámožný, byl mu předepsán drahý preparát INTRON-A, imunostimulant, ale v nadměrně velkém množství. V důsledku toho zcela rozvrátili jeho vlastní imunitní obranu a odolnost vůči infekcím. Do oslabeného organismu se začaly šířit všemožné mikroorganismy.
Podle teorie německého vědce Enderleina a zakladatele homeopatie Hahnemanna je v RNA a DNA chromozomů našich vlastních buněk uložena celá historie vývoje lidstva, genetická paměť prakticky všech jednobuněčných forem. A při poruše imunitní kontroly stačí, aby do organismu člověka pronikla jediná mikroba (na správném místě a ve správný čas), a její reprodukcí se mohou začít zabývat buňky vlastního těla! V takovém případě začíná doslova požírání člověka zástupy mikroorganismů – vyvíjejících se uvnitř organismu a pronikajících do člověka zvenčí – za současného zablokování imunitní kontroly! Spustí se program sebezničení, začínají nevratné genetické změny lidských chromozomů…
Klinická praxe (Muž. Nádor v podpaží po operaci znaménka, INTRON-A, ozařování mozku)
Výsledky hormonální léčby na sebe nenechaly dlouho čekat. Po roce a půl od odstranění znaménka se v levé podpažní jamce objevil nádor. Chirurgové to už dlouho čekali. Vyřízli ho! Ale zklamání – zhoubné buňky nebyly nalezeny. Ale co následovalo – jaký „úspěch“! Za měsíc se v různých částech těla objevilo 8 tuhých ložisek – nádorů. Vyřízli všech osm. A tady to je – „štěstí“ – ve dvou našli atypické buňky, lze znovu stanovit diagnózu – rakovina a „přátelit se“ s pacientem dál. Pokračovali v injekcích INTRON-A. Pacient začal mít bolesti hlavy, cévní změny mozku. Zástupci rádioterapie byli připraveni. Za půl roku provedli ozařování mozku. Stav pacienta se zhoršil, byl na kapačkách a injekcích velmi silného dovozového antibiotika. Po kapačkách se stav poněkud zlepšil: opadly otoky, povrchové záněty, ale nádory po celém těle se objevovaly dál a dál…
Zmučený, víru ztrácející mladý muž utekl od „velikých“ onkologů a přiběhl k „velikým“ jasnovidcům. Ti ho „nabili energií“, subjektivní stav mladého muže se dočasně zlepšil. Onkologové však nespali a snažili se pokračovat v boji – předepsali léčbu interleukinem. V důsledku toho se objevil uzel na krku. Konečně přišla řada na chemoterapeuty. Provedli dva kúry chemoterapeutické léčby. Nádor lymfatické uzliny na krku opadl a spolu s ním… i zbytky vlasů z hlavy, které zůstaly po rádioterapii. Stav pacienta se zhoršil, nastala trvalá slabost. Znovu se v levé podpažní jamce objevil „tukový nádor“, pak na břiše, na zádech a každý týden se objevovaly další a další „tukové nádory“. Utrápený pacient běhal k onkologům, kteří „stáli v pohotovosti“ se skalpelem, ozařovacím dělem a stříkačkami chemoterapie. Pacient, který to všechno vyzkoušel už nejedenkrát, v hrůze znovu běžela k jasnovidcům – „dobít“ u nich energii, ale nádory se objevovaly dál.
Milí čtenáři, jsem si jistá, že jste chudákovi pacientovi už stanovili diagnózu – generalizované postižení trichinelami – diseminace (rozsev). Tím spíše, pokud se prohrabeme v jeho anamnéze, zjistíme, že ve 3 letech mu otevírali tuhé ložisko na krku, po čemž se vytvořila nehojící se píštěl, která byla operována. Nejspíše došlo k postižení trichinelami už ve třech letech a vzniklé tuhé ložisko na krku bylo odstraněno s poškozením jeho kapsle. Vznikl vleklý zánět, jehož příčinou byly larvy trichinel, které zůstaly na místě. Produkty jejich látkové výměny – toxiny spolu s hnisem se vylučovaly ven přes vzniklou píštěl, která byla následně chirurgicky odstraněna, a protože imunita dítěte byla dobrá, byla homeostáza (rovnováha soužití s parazity) obnovena a larvy červů klidně „zaspaly“ a čekaly na oslabení organismu. Po 26 letech se dočkaly: imunita dovedená do kritického stavu dala širokou cestu k rozvoji nejen trichinelám, ale i zástupům dalších mikroorganismů.
Klinická praxe (Muž. Maximální chromozomální porucha, ozařování mozku)
Výsledky VRT diagnostiky: vrozená maximální chromozomální porucha; radioaktivní zátěž III. stupně (následek ozařování mozku); výrazný stupeň vyčerpání imunitního systému; extrémně silné endokrinní poruchy V. stupně. Nefritida, nefróza, pyelonefritida, hepatitida, portální cyrhóza, myokardionekróza, jizva na myokardu. Mikroorganismy: toxoplazmóza, ureaplasma, lamblie střevní, chlamydie. Viry: adenovir, virus asijské chřipky typu A, virus coxsackie B4, lidský cytomegalovirus. Houby: 12 druhů, 4 z nich – penicilinové. Červi – trichinely.
Ale co se stalo s naším „utrápeným“ pacientem? Váhá, to jest na diagnostiku sice přišel, ale očividně se ze sevření stereotypu uvažování v onkologických pojmech zatím nedokáže vyprostit. A pro něj, nacházejícího se v kleštích strachu o svůj život, po všech útrapách neúspěšné léčby v těch nejlepších klinikách i u těch nejlepších jasnovidců, je stejně tak těžké uvěřit v „tak jednoduchou“ parazitární povahu a příčinu svých novotvarů-uploštění. Lékaři-onkologové vzhledem k mnohotnosti postižení trvají již nikoli na chirurgickém odstranění, ale na ozařování a chemoterapii nádorů lokalizovaných podkožně po celém těle. Pokud se však přidržíme parazitární povahy tohoto onemocnění, je nutné provést pouze antihelmintickou a protiplísňovou terapii nádorových ložisek a celého organismu.
A to není jediný případ komplikací po poškození mateřských znamének.
Klinická praxe (Muž, 47 let. Zvětšené znaménko na zádech, melanom)
Obrací se na nás 47letý pacient. Podle jeho slov mu po pobytu a opalování na jižním slunci mateřské znaménko na zádech jakoby mírně „nabobtnalo“. Následující léto, když se dál opaloval už v Podmoskoví, si všiml, že se znaménko trošku zvětšilo a jako by více vystoupilo nad úroveň kůže. Potom došlo k náhodnému poranění znaménka a to začalo občas mírně krvácet. Pacient si ho poleptával 3% jódovou tinkturou, ale tím, že o něj zavadil oděvem nebo ručníkem po koupání, vyvolával jeho drobné krvácení. Obrátil se na onkology a znaménko na zádech bylo odstraněno v mezích zdravé tkáně. Výsledky histologie odstraněné tkáně: „Uzlovitý maligní melanom smíšené stavby, značný obsah pigmentu, úroveň invaze (šíření) III. stupně“. Rok po operaci se zvětšila lymfatická uzlina v pravé podpažní oblasti. Onkologové provedli chirurgické odstranění zvětšené uzliny s následnou chemoterapiej. Za 4,5 měsíce po operaci odstranění jedné uzliny vpravo a dvou cyklech chemoterapie se zvětšily dvě uzliny v levé podpažní oblasti. Chirurgičtí onkologové provedli operaci – odstranění lymfatických uzlin v podpažní, podlopatkové a podklíčkové oblasti, celkem odstranili 8 uzlin. Pouze v jedné z osmi našli pigmentové buňky (buňky s hnědým pigmentem v cytoplazmě) a učinili závěr: metastázy melanomu. Provedli 10 ozařování levé podpažní jamky a tři cykly chemoterapie.
V současné době má pacient zduření, nádory o velikosti vlašského ořechu v levé podpažní oblasti, několik zduření v mezižeberních prostorech a na rukách.
Diagnostika VRT: radioaktivní zátěž IV. stupně (ozařování); silný stupeň vyčerpání imunitního systému (chemoterapie); DNA – porucha I. stupně. Onkologický proces není přítomen. Testuje se 6 druhů hub (následek oslabení imunity). Mimo jiné druhy hub: Aspergillus niger, a. fumigatus se šířením v lymfatické cisterně, retikuloendotelovém systému, lymfatických uzlinách a svalově-podkožní vrstvě vaziva. Při testování se zjišťuje přítomnost sedmi druhů helmintů. Mimo jiné larvy trichinel, lokalizované v podpažní oblasti vlevo, v mezižeberních zduřeních, na rukách.
Vzhledem k rozšiřování procesu byla pacientovi předepsána terapie podle metody voroněžských léčitelů, kteří mají mnohasetleté lidové zkušenosti. Podrobněji o těchto metodách povím v následující knize věnované léčbě různých závažných onemocnění.
Tyto klinické případy mě přiměly věnovat zvláštní pozornost a prozkoumat povahu mateřských znamének.
Tajemství mateřských znamének
Mateřská znaménka – co to vlastně je? A proč představují ohrožení života?
Mateřská znaménka – slovo „mateřská“ naznačuje, že s nimi děti přicházejí na svět. Ale proč je lidé tak nemají rádi, bojí se jich a vědí, že jejich poranění má vážné následky?
Začala jsem diagnostikovat znaménka u lidí metodou VRT. A zjistila jsem, že v hloubce znamének se lokalizují larvy parazitů – trichinel nebo krevniček (schistosom), blíže ke kožnímu povrchu houby (aspergilové: niger nebo fumigatus). A to vše je shora překryto pigmentovými buňkami – melanocyty, nesoucími v sobě pigment melanin (obr. 10).
Obr. 10. Hlavička aspergila (kulturační vrstva)
Závěr se nabízí sám.
Při nitroděložním vývoji neukáže placenta vždy schopnost plod ochránit. Ojedinělé parazity, kteří pronikli přes placentu, se organismus plodu snaží odvést co nejdále od životně důležitých orgánů – blíže ke kůži.
Larvy helmintů, ty, které se šíří převážně lymfatickými cestami, se organismus snaží odvést pod kůži, a jeden z nejnebezpečnějších druhů hub (aspergil), žijících v krevních cévách – do oblasti kůže. Tam – larva a houba – společně žijí v cévní pletani.
Tito paraziti klidně „podřimují“ ve svých příbytcích, dokud je někdo nerozruší nebo jim jiným způsobem nedá impuls k vývoji a rozmnožování.
Organismus plodu dbá o ochranu před jedním z možných stimulů – slunečním zářením, a přikrývá celé toto „společenství“ pigmentovými melaninovými buňkami. Když však ochrana nevydrží a sluneční paprsky proniknou k aspergilové houbě v dostatečném množství, aktivuje se její vývoj, rozmnožování a šíření. Houby dávají přednost životu v pigmentových buňkách a roznášejí se po celém těle spolu se zachyceným melaninem (obr. 11).
Obr. 11. Kultura aspergila
Když se stěny příbytku-znaménka poškodí (při úrazu, punkci, operaci, ozařování), paraziti začnou okamžitě rozmnožovat a „rozbíhat se“ do oblíbených míst „uložení“ v témže společenství: helmint a houba společně s pigmentovými buňkami nebo bez nich.
Samozřejmě v takové situaci je histologický obraz punktátu nebo řezu postiženého uzlu velmi smíšený a málo srozumitelný. V případech, kdy jsou paraziti objeveni společně s pigmentovými buňkami, histologové dospějí k závěru – melanomové onemocnění, rakovina. Což při absenci léčby parazitů znamená pomalou záhubu. V těžké situaci, kdy je imunita vyčerpána, dochází ke generalizaci červů nebo generalizaci aspergilové houby, diseminaci celého organismu včetně mozku (nemoc „pomsta faraonů“) – a k rychlé smrti. V tom podle mého názoru spočívá tajemství mateřských znamének.
Proč je tedy podle lidové pranostiky ten, kdo má hodně znamének, šťastný? Zřejmě tak organismus plodu ukazuje, že měl sílu odvést parazity, kteří pronikli přes placentu, na kůži a pod kůži. Pokud se však paraziti lokalizují a vyvíjejí v životně důležitých orgánech, děti se rodí již se změněnými nemocnými orgány nebo s výraznými deformacemi. Takže majitelé velkých, nad úroveň kůže vystupujících podezřelých znamének si je mohou nechat diagnostikovat v našem Centru a podstoupit léčbu bez poškození vlastních buněk organismu.
Dovolím si malé „lyrické odbočení“. Při přemýšlení o tom, co se děje s lidským organismem při poruše homeostázy (přirozené rovnováhy) a proč se paraziti začínají rozmnožovat prakticky bezpřekážkově, mi přišlo na mysl přirovnání po analogii s „divokou“ přírodou.
Vzpoměňte si na les. Mnohé parazitické rostliny žijí na stromech-hostitelích jako v bavlnce a postupně podkopávají síly svého živitele. Tak například jmelí zakořeňuje uvnitř stromu, živí se jeho šťávami, na něm kvetou a rozptyluje semena. (Mimochodem je zajímavé, že tato parazitická rostlina je léčivá v lidové protinádorové medicíně[15] – klasický příklad opravdu vzájemně výhodné symbiózy: zatímco se živí šťávami stromu, jmelí syntetizuje protiplísňové látky a zajišťuje ve vlastním zájmu zdraví hostitele.)
A nyní si představme les zasažený podhoubím (tedy v podstatě úplně obyčejný les s houbami). Podkopává kořeny, kmen, větve – celý strom, vytváří dutiny, mění dřevo v troud. A jak často vidíme, zvenčí vypadá strom zdánlivě zdravý, obrovský, a při silnějším poryvu větru naráz padá v prvních řadách. A my zjišťujeme, že uvnitř je celý shnilý.
Svoho času jsem cestovala po Karélii, po oblastech, kde se neracionálně kácely stromy na prodej do Finska. Narušovala se ekologie, přirozená přírodní rovnováha. Viděla jsem tam mnoho takových zničených míst, kde stromy byly skrz na skrz pokryté plísní, podhoubím. Místní lesníci mi vysvětlovali, že tento les, zasažený podhoubím, už nelze zachránit a stromy hynou a padají po celých úsecích.
Z těchto dvou příkladů postižení lesa je vám, drahý čtenáři, jasné, která z variant se snáze léčí. Samozřejmě je snazší zbavit se viditelných, velkých parazitů – jmelí. A výrazně těžší je odstranit podhoubí. To je možné pouze tehdy, pokud plíseň spálíte, sežehnete společně se zdravými stromy. Čímž se zabývá ozařování a chemoterapie v onkologii.
Biochemici ve snaze vypálit nádor hledali chemické léky schopné to dokázat. Při hledání takových léků se však opírali o teorii vývoje rakoviny prostřednictvím chaotického rozmnožování vlastních buněk organismu. A houby a ostatní paraziti? Ti buď z těchto míst odcházejí, protože pro ně nezůstává potrava v důsledku záhuby ozářených buněk orgánu, nebo se nakrmí buňkami oslabenými v důsledku chemoterapie, hormony, vitaminy a mikronutrienty, které člověk dostává během léčby, a spustí nový bouřlivý růst a metastázy.
Ozařovací terapie stejně jako oheň vypaluje vlastní buňky – jak nemocné, tak zdravé. A houby po obdržení radiačního dopingu rostou v této zóně mrtvých a oslabených buněk ještě bujněji a intenzivně se šíří do jiných míst. Pro zachování spravedlnosti je třeba přiznat, že nyní onkologové, i když zatím ostýchavě a pouze jako pomocnou metodu, začínají používat protiplísňový lék (DIFLUKAN).
Nyní si rozeberme morfologii trichinely a zejména to, jak se jí daří tak často uvádět onkology v omyl.
Kdo jsou trichinely
Trichinela (svalovec) je drobný hlístice, odděleného pohlaví, kladoucí larvy. Samička má délku okolo 4 mm, sameček 1,6 mm (viz obr. 9). U člověka vyvolávají onemocnění – trichinelózu.
Již počátkem 19. století nalézali badatelé ve svalech zemřelých lidí měchýřkovité útvary, podle popisů pouzdřené larvy trichinel.
Trichinely parazitují u různých všežravých a dravých savců. Hlavními přenašeči jsou domácí i divoká zvířata. Člověk se nakazí při požití surového nebo špatně uvařeného masa prasete domácího nebo divokých zvířat: jezevce, medvěda, tuleně, morže aj. Šíření trichinelózy mezi lidmi napomáhá prodej vepřového masa bez veterinární prohlídky. Faktorem přenosu původce může být vepřové sádlo, šunka, klobásy. Jednou jsem mluvila s prodavačkou masa takříkajíc „po sousedsku“. Zeptala jsem se jí tehdy: „A jak kontrolujete maso na červy?“ A ona říká: „Nějak vůbec! To, co vidíme, vydlabeme, a všechno ostatní jde do prodeje.“ Lehké, jednoduché a „srdce nebolí“.
Pohlavně dospělé trichinely parazitují v tenkém střevě 1,5–2 měsíce a v larválním stádiu ve svalové a lymfatické tkáni, kde si zachovávají životaschopnost po desítky let (!), tedy po celý život hostitelského organismu: člověka, domácích i divokých zvířat. Do organismu se dostávají pouze ve stádiu larvy.
V poslední době se pozoruje znatelný nárůst počtu případů nákazy trichinelami. Při diagnostice VRT se onemocnění zjišťuje dá se říct u každého druhého. Bezděky si člověk vzpomene na Korán a proroka Mohameda, který muslimům zakázal jíst vepřové. Pravděpodobně tento kánon byl přijat právě jako preventivní opatření kvůli helmintům, neobyčejně rozšířeným v zemích s horkým klimatem. V jehněčím mase se tito helminti (a mimochodem ani tejpky/tasemnice) nevyskytují, protože ovce je zvíře býkožravé. Proto šašlik, který se jí téměř poloraw, by měl být připravován pouze z jehněčího. Kromě toho musí maso na šašlik ležet v octu nebo citronové šťávě nejméně 4 hodiny (a ne pouze kvůli dochucení). Kyseliny, jak známo, rozpouštějí pouzdra helmintů a při dlouhodobém působení larvy zabíjejí.
Mnohem později, až po obdobích Zlaté hordy, se začal šašlik připravovat i v Rusku, k čemuž se tradičně používalo jehněčí maso, ale někdy i vepřové (což je, po pravdě řečeno, chutnější). Kuchaři nemají bezdůvodně stanovenou normu velikosti kousků: pro jehněčí – ne více než 25 g, pro vepřové – ne více než 10–15 g. A pokud jehněčí lze nechat v octu 2–3 hodiny, vepřové vyžaduje delší marinování – až 4 hodiny. Jednou z příčin nárůstu onemocnění lidí trichinelózou ve velkých městech v poslední době je podle mého názoru obliba šašliků z vepřového masa. Navíc se změnil i recept na jeho přípravu. Nyní někteří takyznalci na šašlik nenechávají vepřové v octu, ale v kefíru a říkají, že „je pak tak chutné, měkké“… Ano, skutečně je to chutnější, ale!.. při takovém způsobu přípravy dezinfekční účinek kyseliny chybí a larvy přežijí!
Životní cyklus a vývoj trichinel
Takže samička trichinely „vrhne“ do střeva zvířete „dávku“ larviček. Ty pak pronikají do svalů a lymfatických uzlin, kde po dobu jednoho měsíce vylučují speciální enzymy, jež rozpouštějí a tráví okolní buňky tkáně. Na místě odumřelých buněk vytvoří organismus spojivově-tkáňovou (jizevnatou) ochrannou přepážku – pouzdro (kapsuli). Postupně se zde koncentruje vápník – prvek specifičtější pro kostní tkáň. Během následujících dvou let, a někdy i déle, pouzdro chránící larvy tvrdne. A ty si tam útulně žijí, potravy mají dost a nikdo je do určité doby neruší.
Potom je hostitel, tedy zvíře, ve formě masa s těmito příbytky larviček podáván na stůl. Člověk je spolkne. A pokud jídlo řádně nerozžvýká, nerozbitá pouzdra chrání larvy před rozpouštěcím účinkem kyseliny chlorovodíkové žaludeční šťávy. Kyselina nestihne prolnout velké kousky a odpovídajícím způsobem zabít larvy v jejich pouzdrech, díky čemuž larvy bezpečně projdou do dvanáctníku a odtud do tenkého střeva. Poté se larva již samostatně dostává z pouzdra a zavrtává se do sliznice střeva, kde během 1,5–2 dnů dosahuje pohlavní dospělosti. Po dosažení pohlavní dospělosti samičky ji sameček oplodní a v její děloze začínají růst mláďata – nové larvy. Přičemž v každé samičce je až půldruhého tisíce (!) larviček o délce kolem 0,01 mm. Březí samičky pronikají do lymfatických a krevních cév tenkého střeva člověka, kde již po 3–4 dnech rodí po 1500 larvách. Zástupy novorozených larviček pronikají dále lymfatickým a krevním řečištěm a roznášejí se po celém těle – do orgánů a svalů. Po dorazití na stálé místo pobytu larvy zarůstají „domečky“ – opouzdřují se. Čas od okamžiku nákazy a rozvoje onemocnění může trvat od 5 do 45 dnů; při masivní invazi 1–4 dny.
Jak probíhá jejich vývoj dále? Pokud nedojde k nové nákaze, přísunu zvenčí, lze člověka považovat za zdravého? Co se děje v lidském těle s opouzdřenými larvami? Lékařská věda o tom mlčí, protože buď je experimentální výzkum příliš drahý a složitý (tím spíše na člověku), nebo si lékaři již natolik zvykli na přítomnost červů v lidském těle, že jim nevěnují náležitou pozornost. Praxe však ukazuje, že lidé často trpí a velmi těžce onemocní, a to vše – bez jasných diagnóz. Většinou se stanovují diagnózy symptomatické: migréna, akutní respirační onemocnění, arytmie, adynamie, vegetativně-cévní dystonie, dysbakterióza, lipomy, cysty, ekzém a konečně rakovina. Znamená to, že se s larvami něco děje, nemoc pokračuje a vyvíjí se. A to znamená, že larvy se nějakým způsobem znovu dostávají k rozmnožování do střeva. Ale jak?
Předpokládejme, že se vám podařilo vyhnat parazity ze střeva pomocí bylin. Nebo zareagovalo střevo samotné, které vám „přichystalo“ průjem a dalo všechny příznaky otravy, co vás přimělo střevo vyčistit a osvobodit se od pohlavně dospělých helmintů-trichinel. Ale po celý váš život v opouzdřených „domečcích“ dále žijí jejich larvy a vytvářejí nádorové konglomeráty. A co bude dál? Vždyť je známo, že člověk neumírá na rakovinu jako takovou, ale buď na intoxikaci, nebo na patologické postižení životně důležitých orgánů – srdce, centrální nervové soustavy (CNS), plic, jater, ledvin. Při postižení srdce a CNS nastává rychlá smrt, při postižení jater a ledvin – delší a trýznivější.
Ať vezmete jakékoli literární prameny s popisem životní činnosti helmintů, ve všech popisech cyklů jejich vývoje se informace zastavují na larválním stádiu. Ale jestliže jsou larvy konzervovány ve svých „domečcích“, jak vlastně dochází k jejich šíření (metastázování), jež vede k nádorovým procesům, intoxikaci a záhubě člověka? Řeč není o masivní čerstvé nákaze zvenčí, tedy když v důsledku požití masa nakaženého zvířete vzniká akutní trichinelóza se smrtelným koncem během 4–8 týdnů (to se stává poměrně vzácně, ale v vědecké literatuře jsou takové případy popsány). Je to dlouhý proces postupně vedoucí k alergizaci, intoxikaci, snížení imunity, kdy se objevují nové a nové opouzdřené „domečky“-nádory (samozřejmě nezhoubné, pokud podmíněně dělíme novotvary na nezhoubné a zhoubné).
Tudíž musí existovat nějaký faktor narušující celistvost stěn „domečku“ parazitů, kdy se mohou uvolnit a přemístit do střeva k páření a dalšímu, tentokrát již samonákaze člověka.
Co podněcuje trichinelu k rozmnožování?
Zničit nebo částečně poškodit „domeček“ larvy mohou jakékoli mechanické vlivy, jako například:
• Úraz – běžná pohmoždění, škrábance, rány. Nám lékařům je dobře známo, že úraz často stimuluje rozvoj procesu metastázování nádorů.
• Punkce – histologické vyšetření – také mechanické poškození „domečku“.
• Operace, i ideálně provedená, ale samozřejmě nelikvidující ostatní konglomeráty parazitů v těle. Je známo, že většina chirurgů má přístup obecný: nádor – operovat, bez ohledu na jeho benignitu. U onkologů – totéž: nádor – cytologie – punkce – diagnostická histologie. Ve výsledcích analýzy – atypické buňky, a je jim jasné, že je to rakovina. Operovat! A jak uvidíme dále při studiu parazitologie, v tomto „domečku“ může být kromě larviček přítomna taková rozmanitost mikroorganismů a buněčných inkluzí, že punktát z něj bude zcela nejsrozumitelnější, a tedy – rakovina! Operovat! Ozařovat! Chemoterapii! A operativní zásah umožňuje výstup larvám nebo zesiluje agresivitu rodičů-parazitů žijících ve střevě.
• Elektrofyzioterapie může způsobit mikrotrhliny v pouzdře nebo pouzdro zničit a umožnit výstup larvám. Proto také mnohdy intuitivně, když vidí stimulaci rozvoje a šíření nádorů po fyzioterapeutických procedurách, onkologové tuto metodu léčby všem svým pacientům zakázali.
• Akupunktura. Ruka nezkušeného akupunkturisty může narušit celistvost parazitárního konglomerátu. Opět intuitivně onkologové v Evropě tuto metodu léčby při nádorovém onemocnění zakázali. V Číně – je povolena, ale! tam žákovi svěří jehlu do ruky ne dříve než po dvou letech studia.
• Sauna, parní lázeň. Působení horka vede k rozšíření cév. A při přítomnosti zánětlivých ložisek kolem pouzdra může zesílit příliv leukocytů, což povede ke vzplanutí zánětu. Výsledkem je – roztavení cévní stěny a mikroprůval v pouzdře.
Jak jsem již poznamenala výše, diagnostika VRT dost často ukazuje přítomnost zánětlivých procesů kolem nádorové tkáně. Rovněž se zjišťují procesy rozpadu v buňkách konglomerátu nádorů, transformace měkkých signálů na tvrdé, tedy vzplanutí nádorového procesu.
Nyní je jasné, proč opětně intuitivně a pouze na základě konstatování faktů zhoršení zdraví člověka mnoही onkologové zakazují sauny, lázně a další zahřívací procedury. Přes mikroprůvaly v pouzdře je možný výstup larviček z jejich „domečku“.
Co se s larvami v organismu děje dále? A dále v literatuře panuje úplné ticho. Ani u nejuznávanějších autorů v nejnovějších knihách o helmintech, například v knize[16] Čebyševa N. V. a kol., nejsou údaje o pokračování vývoje larviček v orgánech. V knize jsou předloženy výsledky výzkumů, přehledy disertací o helmintech, ale pouze na základě pozorování zvířat. V učebnicích parazitologie je podrobně popsáno, jak se člověk požitím masa zvířat nakazí; podrobně je popsán intoxikační účinek na imunitní systém, srdce, CNS, ale o tom, co se děje s ložisky larviček v těle člověka – ani slovo. Opět bílá místa.
Závěr se však nabízí sám. Při poranění, prasknutí, hnisavém roztavení nebo proříznutí pouzdra se larvy znovu dostávají do lymfatických a krevních cév a roznášejí se po těle. Výše zmíněná americká badatelka H. Clarková odhalila migrující formu trichinel (trichinella migrateus). Pravděpodobně ty samé larvy, uvolněné z pouzder, se začínají přemísťovat cévami do jiných orgánů, svalů, lymfatických uzlin a vytvářejí nová zduření, nádory. Za nimi pak mohou v jejich doprovodu jít i houby. Tak začíná „metastázování“ nádoru – to je první cesta šíření larviček.
Druhý způsob šíření lze odvodit po analogii s jinými helminty – škrkavkami. Larvy se mohou vracet do střeva též cestou, kterou se do orgánů dostaly. A to znamená, že trichinely na místo svého narození přecházejí lymfatickými a krevními cestami. Připomínám, že svou životaschopnost a invazivitu (schopnost nakazit) si podle vědeckých údajů zachovávají až 40–50 let a dokonce déle. Po návratu do tenkého střeva samičky za 1,5–2 dny dosáhnou pohlavní dospělosti a samečci, vyvíjející se z týchž navrácených larviček, je oplodní. Za 3–4 dny se u každé samičky narodí kolem 1,5 tisíce larviček. A znovu – do krve, lymfy, po celém těle. To je sekundární metastázování (druhá cesta šíření). Tedy pokračuje samonákaza vlastními parazity, zamořování organismu, jež dává výrazně projevenou intoxikaci jedy z látkové výměny helmintů. Člověk chřadne, vadne, stárne z zdánlivě nepochopitelných příčin. Lékařská vyšetření nemohou odhalit skutečnou příčinu, protože, jak jste již pochopili, vajíčka u trichinel bývat nemohou, a pacient dostává do rukou výsledek rozboru stolice: vajíčka parazitů nenalezena!
Onemocnění – následky trichinelózy
Tudíž trichinely, stejně jako jiné formy migrujících helmintů, jsou schopny postihovat všechny orgány a soustavy, včetně lymfatických cest a uzlin. Jejich larvy se neusazují někde na jednom místě a nesedí tam po celý zbytek života člověka, ale čas od času se přemísťují z jedné části těla do druhé, postihují je svými toxiny, vyvolávají stále nová ložiska zánětu a vytvářejí zduření (granulace).
Podle schopnosti trichinel invadovat (napadat) všechny orgány a soustavy, včetně lymfatických cest a uzlin, je lze přirovnat ke zhoubné houbě mycosis fungoides, která rychle roste a šíří se rovněž lymfatickými cestami a krevními cévami. Ale trichinely jsou červi, a proto vypořádat se s nimi je mnohem snazší než s houbou, a poškození jimi způsobená jsou považována za nezhoubná.
Klinické projevy trichinelózy budou různé v závislosti na tom, které orgány se ukážou být postiženy ve větší míře: myokard (svalová vrstva srdeční stěny), centrální nervová soustava nebo kosterní svalstvo. Při jejich proniknutí do plic je možný plicní syndrom (kašel, dušnost). Střevní syndrom – v případě, kdy neoplodnění červi-samičky žijí ve střevě: bolest v břiše – od tupé, tahavé až po křečovitou. Mohou být průjmy, zácpy (nebo jejich kombinace), zvracení.
Hlavní příznaky trichinelózy
Při trichinelóze se často vyskytují (v různé míře závažnosti) čtyři hlavní příznaky.
• Otok víček v kombinaci s konjunktivitidou, někdy otok celého obličeje. V některých případech se otok šíří na horní nebo dolní končetiny, bedra a další části těla. Otok se může objevit nečekaně a poté, co se larvy usadí na novém místě, zmizet.
• Bolesti svalů, v tukové tkáni. Pokud rukama stisknete část své svalově-tukové nebo tukové vrstvy a přitom (při absenci pohmožděnin a hematomů) ucítíte bolest, – s největší pravděpodobností se na tomto místě nacházejí larvy parazita. Bolesti mohou být ve všech svalových skupinách, ale nejčastěji v očních, žvýkacích, krčních, lýtkových, stehenních, hýžďových a ramenních (lopatkových). V těžkých případech nastupuje svalová slabost (adynamie) a ostatní příznaky se rozvíjejí později.
• Zvýšení teploty od subfebrility (37,1 °C) až po vysoké hodnoty (38–39 °C). Někdy teplota stoupá pouze večer, což může trvat celé měsíce.
• Hypereosinofilie krve[17]. Jde o imunitní odpověď organismu na proniknutí parazitů. Při tom se tvoří velké množství eosinofilních leukocytů obsahujících látku, která rozpouští cizorodou bílkovinu, v tomto případě obaly helmintů (červů). Jak bylo uváděno již v roce 1948: „Hypereosinofilie krve je velmi stálým a nejranějším příznakem trichinelózy. Není vzácností, že se hypereosinofilie pojí s vysokou leukocytózou“[18]. Bohužel vzhledem ke všeobecnému poklesu imunity u lidí při našem nepříznivém stavu ekologie biosféry Země (chemické, radiační, psychické znečištění) se eosinofilie krve – jako příznak přítomnosti červů – pozoruje zřídka.
A už v roce 1985 se nepoukazuje na zvýšení imunitní odpovědi na proniknutí parazita v podobě eosinofilie krve, ale naopak – na vznik sekundárního imunodeficitu se snížením počtu T-lymfocytů a eosinofilů: „Transformace vlastností imunitního systému hostitele při invazi trichinelami se projevuje snížením počtu T-lymfocytů a znatelným poklesem jejich blastické transformace“[19]. Proto se běžná diagnostika podle složení krve stává ne zcela spolehlivou.
Hepatitida (postižení jater)
Přibližně ve 2/3 případů se při trichinelóze pozoruje postižení jater. Reaktivní změny v játrech se projevují zánětlivými reakcemi v podobě bujení granulační tkáně s její následnou nekrózou a tvorbou jizevnaté tkáně. Histologicky se přitom zjišťuje difúzní tuková dystrofie jater s leukocytární zánětlivou infiltrací prostorů kolem drobných větví žil. Je zaznamenán nárůst bílkovinné a tukové dystrofie hepatocytů (buněk) jater. Hepatocyty jater se podílejí na zpracování, zneškodňování a distribuci látek vstřebávaných ze střeva vrátnicovou žílou a přicházejících přes játra do krve. Tyto buňky určují metabolismus bílkovin, sacharidů a tuků, hormonů a vitaminů a plní funkci detoxikace škodlivých sloučenin. Poškození hepatocytů jater při nákaze helminty tedy vede nejen k rozvoji metabolických onemocnění, ale i k intoxikaci celého organismu střevními jedy. To vede k toxickému poškození buněk, včetně buněk centrální nervové soustavy a srdce.
Při trichinelóze se mohou vyskytovat i různé kožní vyrážky typu kopřivky, roseolózní, papulózní a jiných typů, a také podkožní uzly, někdy o velikosti vlašského ořechu a větší – opouzdřené konglomeráty larv trichinel pod kůží a v mízních uzlinách.
Kardiovaskulární onemocnění
„Cévní postižení (trichinelami. – Pozn. aut.) jsou charakterizována vaskulitidami (zánět cévní stěny), nekrózami cévní stěny, v některých případech s obliterací (uzávěrem) průsvitu a eosinofilními infiltráty (záněty). Závažnost klinického obrazu závisí na masivnosti nákazy, kmenových rozdílech (míře jejich schopnosti nakazit a působit) a reakceschopnosti organismu“[20]. Při vyčerpání organismu a imunodeficitu mohou vzniknout meningoencefalitidy, myokarditidy, infarkty, mrtvice, nefritidy, hepatitidy, pneumonie s následným smrtelným koncem, bronchospasmy, parézy průdušek.
Z tohoto pohledu je zajímavá vědecká práce T. K. Raisova, který uvádí, že stavba tkáně srdečního svalu má mnoho společného se kosterním svalstvem. Již za 5 dní po nákaze srdečního svalu trichinelami autor zjišťoval poruchu krevního oběhu v mikrocévách. Průsvity kapilár přitom vypadaly rozšířené a překrvené a byly vyplněny vločkovitou hmotou střední hustoty. Sousední (endotelové) buňky si svou hustotu zachovávaly. Poté se vyjadřuje velmi opatrně: „Hloubka poškození srdečních svalových buněk a jejich nárůst v dynamice nevylučují přímý toxický účinek trichinelózy“[21], tedy přítomnost larv v myokardu srdce. Přičemž 14. den po nákaze uvedené poruchy krevního oběhu v tkáni myokardu dále progredovaly.
Ale uctívání autorit a dogmat mu pravděpodobně nedovolilo uvěřit a správně interpretovat to, co uviděl v elektronovém mikroskopu. Věda už jednou řekla: životaschopná larva trichinely může být pouze v kosterním svalu, takzvaně příčně pruhovaném, a tudíž v hladkém svalu žít nemůže. T. K. Raisov uvádí, že pod elektronovým mikroskopem má srdeční sval mnoho společných rysů stavby s tkání kosterního svalstva, ale dále než za své předpoklady nejde. Až patologové (teprve při pitvě) odvážně nacházejí larvy červů jak v srdci, tak v játrech, děloze a dalších orgánech.
Morfologické a histopatologické výzkumy doktorky H. Clarkové při pitvě lidských orgánů odhalily prakticky všechny formy červů-parazitů (zejména Trichinella spiralis). Jde o larvy, opouzdřené larvy, larvy z cysty, samce, samice a migrující larvy.
Skolióza (zakřivení páteře) a šilhání mohou být důsledkem nákazy trichinelami
V závislosti na stupni postižení určité svalové skupiny se rozvíjejí skoliózy nebo dochází k jiným změnám, až po posun jednotlivých obratlů. Vysvětluje se to dystrofickými, degenerativními změnami vláken mezižeberních a meziobratlových svalů, kde se nacházejí larvy trichinel, což vede k napětí jednotlivých svalových snopců s jejich následným zkrácením nebo prodloužením-rozvlákněním. Pak se svaly páteře ocitají v nesymetrické poloze a již nejsou schopny ji pružně udržet v potřebné konfiguraci[22].
Existují všechny důvody se domnívat, že šilhání může rovněž vzniknout v důsledku postižení očních svalů parazity. Když jsem při práci na klinice jako oční lékařka operovala děti kvůli šilhání, všímala jsem si, že velmi často byly některé oční svaly natolik rozvlákněné a ztenčené, jako by byly kýmisi rozežrané, že je nebylo možné zabrat ani sešít. Proto bylo nutné operovat a pracovat s jinými svaly tohoto oka, aby se alespoň nějak uvedlo do symetrické polohy. Chirurgové, kteří operují pouze jeden oční sval, málokdy dosáhli pozitivního výsledku. Velmi často se po nějaké době po operaci u dětí šilhání znovu objevilo. Larvy trichinel žijící ve svalech zřejmě pokračovaly ve své zákeřné činnosti. Zde by pomohla léčba na našem frekvenčním přístroji, který zabíjí parazity v konkrétně zjištěných místech jejich výskytu bez poškození zdravých tkání.
Při přistoupení bakterií k tomuto procesu, nejčastěji chlamydií, a také plísní se rozvíjejí artrózy a artritidy meziobratlových kloubů vedoucí k osteochondropatii (kostně-chrupavčité patologii) s následnou změnou chrupavčitých disků, v jejímž důsledku dochází ke vzniku páteřních kýl.
Je krev sterilní?
Čím častěji diagnostikujeme děti, tím více se přesvědčujeme o nesterilitě krve v krevním řečišti. Už si ani nepamatujeme, kdo, kde a kdy nám, lékařům, vštípil myšlenku, že krev je sterilní. S tímto vědomím pracuje velmi mnoho lékařů, ačkoli pokud si vzpomenou na teorii, tak jako by věděli, že všechny mikroorganismy, až po červy, se šíří právě krevním systémem.
Měla jsem to štěstí komunikovat s lékařkou-laborantkou hematoložkou, špičkovou odbornicí z praxe a výzkumnicí v duši, o níž jsem psala již ve své první knize – L. B. Kozminou. Ta nadále pečlivě zkoumá a zpracovává krevní nátěry nejen standardními, ale i dalšími metodami známými v mikrobiologii. Přitom se jí daří v žilní krvi odhalovat nejen různé bakterie a plísně, ale i larvy helmintů. Ukazuje své nálezy ostatním lékařům a ti odpovídají: „Ano, vidíme, ale... to není možné!“
Doktorka Kozminová prakticky potvrdila, aniž by to tušila, přítomnost nanobakterií v krvi, které nedávno objevili fyzikové. Nanobakterie jsou o něco větší než viry, ale vytvářejí kolem sebe krystaly křemenného typu. I takové krystaly doktorka Kozminová objevuje při vyšetření žilní krve. Bohužel je dodnes prakticky osamocená. Ostatní lékaři vidí její nálezy a objevy, ale očividně nechtějí věřit vlastním očím a komplikovat si život.
Takže ve skutečnosti všichni už dávno vědí: krev není sterilní. Nyní navíc praxe potvrzuje předpoklady, že ani placenta není absolutní bariérou pro odfiltrování mikroorganismů z krve matky. Přes placentu pronikají gonokoky, chlamydie, trichomonády, plísně, larvy, vajíčka červů a další mikroorganismy. Právě proto je tak nutné zavedení včasné VRT diagnostiky, včasné léčby a povinné preventivní diagnostiky budoucích rodičů. To, co se málo projevuje u rodičů žijících v „snesitelném“, chronickém symbiotickém vztahu se svými parazity (až do prvního silného stresu a dalších okolností vedoucích k oslabení organismu a poklesu imunity), se může silně projevit u jejich dítěte, protože jeho imunitní systém bude oslaben již v předporodním období vývoje plodu.
BOLEST OČÍ:
Bolest očí je rovněž způsobena parazity. Oko je oblíbeným místem výskytu mnoha parazitů, jako jsou GIARDIE, MĚŇAVKY, MĚCHOVCI, SCHISTOSOMA, TOXOPLASMA a mnohé další druhy. Oko obsahuje dvě velké dutiny, vyplněné tekutinami – komorovou vodou a sklivcem. Ty nepřicházejí do styku s krví, která by přinesla bílé krvinky. Oko má pouze některé ochranné mechanismy jako například slzy, ale někteří paraziti - například toxoplasma, překonají všechny překážky a oko napadají. Toxoplasmou se můžeme nakazit od koček, neboť se infekční stádium nachází v jejich výkalech. Nákaza toxoplasmou může být začátek očního onemocnění a únavy očí už v mladém věku. Toxoplasma rovněž napadá mozek, kde způsobuje tupou bolest. Dalším běžným parazitem je trichinella. Napadá oční svaly, které jsou potom ochablé a nedokážou srovnat oči do správné polohy. Jestliže zničíte všechny parazity a některé bakterie a viry (Chlamydia, Neisseria, Staphylococcus, Herpes), můžete se bolesti v oku zbavit během několika dní. Pokud se bolest vrátí, něco jste zanedbali, nebo jste se reinfikovali. Každý člen rodiny včetně domácích zvířat by měl být dokonale zbaven všech parazitů. Lidé s nižší imunitou by domácí zvířata neměli chovat vůbec. Každodenní nakažení a následné ničení parazitů není řešením. (Pozn. překlad.)
Ještě jednou o mastopatii a trichinelách
Vraťme se k mastopatiím, které se poměrně často rozvíjejí u žen po prvním porodu. Mastopatie se však vyskytují i u dětí! Nabízí se otázka, proč trichinely doslova útočí na prsní žlázy? Proč je mají tak rády?
Otevřeme učebnici anatomie člověka. Čteme kapitolu „Prsní žlázy“. Je jim věnována pouhá půlstrana. To znamená, že anatomicky je jim přisuzována role jaksi přechodně potřebných orgánů pro kojení dítěte. Takže vychází, že když žena přijme rozhodnutí (tedy vloží do podvědomí informaci): „Už další děti rodit nebudu“, organismus začne automaticky vnímat prsní žlázy jako nejméně potřebné orgány. A tudíž tam bude ukládat patologické prvky: mikroby, houby, červy.
Zde je definice prsních žláz podle učebnice anatomie člověka: „Prsní žlázy (mammas) – charakteristická ústrojí ke kojení novorozenců u savců, odkud ti druzí také získali své pojmenování. Prsní žlázy jsou deriváty potních žláz. Jejich počet závisí především na počtu rodících se mláďat. Člověk má jeden pár žláz umístěných na hrudi, odtud se jim také říká hrudní žlázy“[23]. Tak sucho a stručně je vyložena morfologie a funkce orgánů, které hrají nemalou a odpovědnou roli v existenci lidstva a vůbec v historii vývoje života na Zemi.
Kde se tedy larvy trichinel usazují? Kůže prsní bradavky a dvorce obsahuje početná hladká svalová vlákna, která probíhají částečně cirkulárně, částečně podélně podél bradavky. Právě v těchto svalových vrstvách se usazují jednotlivé larvy trichinel. Tato „osídlení“ se projevují jako hrbolatost v pigmentované zóně kolem bradavky. Přítomnost jednotlivých larev trichinel v těchto malých tuhých ložiskách potvrdila diagnostika VRT. V učebnici anatomie se píše, že kůže v této oblasti je hrbolatá kvůli velkým žlázám, které jsou v ní uloženy. Proč se tedy objevují u žen v jakémkoli věku individuálně a proč na jejich přítomnosti a množství nezávisí množství mléka? A co je nejdůležitější, když začnete prsní žlázy léčit obklady z odpovídajícího složení, začne právě z těchto hrbolků vycházet „obsah s hnisavým složením“.
Zajímavé jsou stížnosti žen, které jsem vyšetřovala. Polovina z nich poukazovala na bolesti píchavého charakteru, jako by někdo „prokousával a postupoval“ v prsních žlázách směrem k bradavce nebo ke kůži. Teorie přitom říká, že larvy trichinel jsou schopny dalšího vývoje pouze tehdy, nacházejí-li se v příčně pruhovaném kosterním svalstvu.
Podívejme se na strukturu prsních žláz dále a přece jen zjistěme, proč jsou v nich „osídlení“ trichinel tak častá a početná, že tvoří velké kolonie a tuhá ložiska. V téže učebnici anatomie člověka čteme: „Mízní cév prsních žláz představují velký praktický zájem vzhledem k častému onemocnění prsní žlázy rakovinou, jejíž metastázy se šíří těmito cévami“
Na obrázku 12 je znázorněna cesta z klků tenkého střeva lymfatickými cestami do prsních žláz, podpažních mízních uzlin, podklíčkových, lopatkových a krčních uzlin. Larvy trichinel, které vyplňují uzavřenou síť lymfatických kapilár, tvoří hustý konglomerát. Organismus se ho snaží ohraničit vazivovou tkání, a tak vzniká klinická fibroadenom prsní žlázy. Pokud larvy přicházejí krevními kapilárami, dochází k ucpání cév, prosakování tekuté složky krve a organismus buduje vazivové ohraničující pouzdro – cystickou formu mastopatie. A kombinace obojího dává fibro-cystickou mastopatii (pozn. aut.).
Obr. 12. Schéma migrace trichinel lymfatickými cestami
V praxi léčby různých léčitelů se vyskytly případy jakéhosi zhoršení, prudkého zvětšení nádoru (na pozadí celkové léčby) v prsních žlázách nebo v děloze. Tento jev zůstával nepochopitelný – celkový stav pacientů se přitom nezhoršoval. Tyto jevy byly pozorovány i při léčbě Ševčenkovou metodou, metodami voroněžských, orlovského a moskevských léčitelů, o nichž budu vyprávět v následující knize o léčbě rakoviny a dalších těžkých neduhů.
Při analýze těchto případů jsem dospěla k závěru, že užívání jakýchkoli silných odčervovacích prostředků (přes trávicí trakt nebo nitrožilně) nutilo trichinely k hromadné emigraci z „zabydlených“ míst. A organismus, aby zachránil své životně důležité orgány, je směruje do těch systémů, bez kterých se již obejde. V takových případech věk zpravidla bývá „neplodný“ – nad 40 let, kdy si žena již vnitřně nastaví, že už rodit nebude. A tehdy organismus „dovolí“ parazitům směřovat do pro něj „nepotřebných“ orgánů – do prsních žláz a dělohy.
Proto není třeba se takových změn panicky bát, ale cílevědomě a metodicky pokračovat v léčbě, kombinovat ji s dalšími předepsanými prostředky a pamatovat, že jsou to jen červi-trichinely, a na ty lze najít lék!
Zkušenosti z praktické práce mi nedovolují udělat závěrečnou tečku za těmito všudypřítomnými trichinelami. Neustále pozoruji děti se zakřivením páteře, vpadlými nebo naopak obloukovitými hrudními kosti, s bolestivými místy ve svalech, kolem kloubů, s bolestivými body a hmatatelnými vazivovými zduřeninami v nich… Velmi chci všechny varovat – i zde jsou larvy trichinel. Jsou to ty larvy, které prošly placentární bariérou a zasáhly plod v děloze, nebo k nákaze došlo u novorozence prostřednictvím mléka. Oslabené svaly již nedokážou udržet páteř nebo hrudní kost v rovné poloze, proto rychle vznikají jejich zakřivení a deformace tvaru, a v budoucnu je možný i vznik páteřních kýl.
Jak už jsem psala, v USA jsou trichinelózní postižení statisticky nacházejí u 90 % (!) lidí. Rameno-lopatkové svaly jsou oblíbeným místem pobytu larev trichinel, které se šíří krevními cévami. Proto, pokud jste si všimli, v mnoha amerických filmech si postavy čas od času masírují ramena.
K šíření trichinelózy přispívá sedavý způsob života, snížení fyzické aktivity – zejména u těch, kteří pracují u počítače, v sedě u pásu atd. Paraziti se s oblibou usazují v „stagnujících“ svalech.
Při regulní fyziické zátěži však svaly vibrují, jsou v dynamice a nehromadí se v nich kyselina mléčná, nedochází ke stagnaci krve a lymfy. V takových podmínkách nebudou mít trichinely klidný život – nemají se čím živit. Proto při fyzické aktivitě larvy ze svalů odcházejí. Tím lze vysvětlit i úspěch při léčbě „onkologických“ pacientů metodou japonského vědce Nishiho a mnoha našich léčitelů.
Nejdůležitější složkou Nishiho metody je cvičení „rybka“, při kterém dochází k 300–400 vibračním pohybům svalů celého těla. Toto cvičení je nutné provádět 2–3krát denně. V důsledku toho dochází k vstřebávání nádorů trichinelózního původu. Ostatní složky metody rovněž přispívají k vypuzení parazitů a upevňují úspěch. Vegetariánská strava zbavuje helminty plnohodnotné výživy. Spánek na tvrdé podložce a válec pod krkem vytvářejí správnou polohu páteře a obnovují rovnováhu v krevním zásobení svalů zad a páteře. Otužovací, dýchací a meditační metodiky, stejně jako duchovní praxe, jsou zaměřeny na obnovu správné látkové výměny a zvýšení imunity člověka.